Horská dráha (anglicky roller coaster) je oblíbená atrakce nacházející se v zábavních parcích a v menší míře též na poutích. V podstatě se jedná o speciální železniční systém, protože se skládá z dráhy a vozíků, které jsou obvykle spojeny do vlaků. Dráha zatáčí, stoupá a klesá ve speciálně navrženém tvaru a někdy obsahuje i inverze (nejčastěji loopingy), při kterých dochází ke krátkému otočení hlavou dolů. Dráha nemusí nutně být uzavřeným okruhem, nicméně někteří fanoušci tvrdí, že pravá horská dráha uzavřeným okruhem být musí. (Ne všechny atrakce obsahující dráhu jsou horskými drahami.) Většina horských drah má vozíky pro dva, čtyři nebo šest osob. První horskou dráhu si nechal patentovat LaMarcus Adna Thompson 20. ledna 1885. Vozíky na většině horských drah nemají vlastní pohon. Místo toho jsou (na typické horské dráze) pomocí řetězu nebo lana vytaženy po prvním stoupajícím úseku dráhy (též „výtah“) na první vrcholek. Během jízdy dolů (též „padáček“) se pak potenciální energie změní na kinetickou. Při následné jízdě nahoru na druhý vrcholek se kinetická energie změní zpět na potenciální. Ta je pochopitelně nižší, protože část mechanické energie se ztratila kvůli tření. Pak vlak jede znova dolů, nahoru atd. Na většině horských drah může jet 2 a více vlaků současně. Tyto dráhy proto mají blokovací systém, který zabraňuje srážkám vlaků. Dráha je rozdělená na několik úseků (bloků), přičemž v jeden okamžik může být v jednom bloku nejvýš jeden vlak. Na konci každého bloku je prvek, který může vlak v případě potřeby zastavit (nepovolit odjezd ze stanice, zabrzdit, zastavit výtah). Čidla na konci bloků detekují průjezd vlaku a informují řídící počítač o obsazených a volných blocích. Od horských drah je svým způsobem očekáván pocit nebezpečí, takže jejich nehody přitahují pozornost veřejnosti. Statisticky jsou horské dráhy velmi bezpečné. Consumer Product Safety Commission v USA odhaduje, že v roce 2001 potřebovalo hospitalizaci 134 návštěvníků zábavních parků a že úmrtí spojená s atrakcemi jsou v průměru 2 za rok. Podle studie vypracované společností Six Flags navštívilo v roce 2001 zábavní parky 319 milionů lidí. Studie tvrdí, že návštěvník má šanci 1 ku 1,5 miliardě, že se v parku smrtelně zraní. Cesta do zábavního parku je nakonec více nebezpečná než jízda na atrakcích. Není neobvyklé, že park platí vyšší pojistné za kolotoč než za horskou dráhu. Horské dráhy obsahují mnoho bezpečnostních systémů. Mechanické zabezpečovací prvky jsou ovládány programovatelnými logickými automaty (PLC). Většina horských drah má tři, ale k aktivaci zabezpečovacího prvku stačí jen jeden. To je častým důvodem, proč se vlak zastaví na výtahu a za chvíli se rozjede bez zjevného zásahu obsluhujícího personálu. Pravěpodobně totiž došlo k „falešnému poplachu“ a obsluha pak jen restartovala dráhu.
Matějská pouť
Matějská pouť je tradiční sezónní provozování zábavního parku na Výstavišti v pražském Bubenči u hranice Holešovic. Tradice pochází z výročních poutních oslav svátku svatého Matěje (24. února) v jemu zasvěcené farnosti v Dejvicích u Hanspaulky. V Národní knihovně je tato tradice doložena od roku 1595. Vzhledem ke stísněným podmínkám u kostelíku svatého Matěje byly kolotoče a stánky stavěny postupně na různých místech blíže centru Dejvic (například v oblasti dnešního areálu vysokých škol u Vítězného náměstí, „Kulaťáku“). V roce 1960 se konala v blízkosti Letné, občas i ve zcela jiných lokalitách, například v Modřanech nebo na Břevnově. Od roku 1963 se koná v areálu Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v bubenečské Stromovce, dnes nazývaném Výstaviště Praha. Od druhé poloviny šedesátých let 20. století je vůdčí postavou organizování Matějské pouti Václav Kočka starší. Nyní je asistentem ředitele společnosti Incheba Praha, která má od města Prahy pronajatý areál Výstaviště v Bubenči. Do jeho působnosti patří gastronomie, sportovní aktivity, kultura, stánkový prodej a občerstvení. Pouť provozuje firma KOČKA s. r. o., zapsaná 31. května 1993, jejímž jediným společníkem i jednatelem byl Václav Kočka mladší. Historicky nejznámější zdejší atrakcí je zřejmě horská dráha s názvem Horská dráha Cyklon, mnohé z desítek dalších atrakcí (zejména z Holandska) ji však v mnoha směrech předčí – pro vyznavače adrenalinových atrakcí např. centrifuga Booster či Katapult Bungee. Návštěvníci se mohou též svézt na vodní atrakci či na „myší“ horské dráze Super Mouse. Mezi další atrakce patří strašidelné zámky a domy smíchu, motion simulátory, střelnice, kolotoče, řetízkové kolotoče, houpačky, skákací hrady, houpací lodě, autodromy, zvonkové dráhy, lochnesky a samozřejmě stánky s laskominami a občerstvením.
Multikino
Multikino (nebo také multiplex) je kino, ve kterém jsou více než dva kinosály. Multikina díky více sálům mohou nabídnout více filmových titulů ve více promítacích časech. Vyznačují se pohodlnými sedadly, nejmodernějšími technologiemi a vyšším vstupným. V žádném multikině nechybí možnost občerstvení (zejména popcorn). Nat Taylor, provozovatel kina Elgin v kanadské Ottawě, se v prosinci 1947 rozhodl otevřít menší kino (“Litle Elgin”) vedle svého prvního kina. Trvalo až do konce 50. let, než se rozhodl promítat různé filmy v každém sále, protože ho štvalo nahrazovat filmy, které stále vydělávají peníze, novinkami. V roce 1962 otevřel dvousálová kina v Montrealu a Torontu. V roce 1963 otevřela společnost AMC Theatres dvousálové kino v Kansas City. Struktura obchodního centra, ve kterém bylo postaveno, nedovolovala postavit větší kino. Toto multikino, stejně jako první multikina, hrálo pouze jeden film v obou sálech najednou. V roce 1966 bylo nahrazeno kinem se 4 sály a v roce 1969 kinem se 6 sály. Pro kina s více než 20 sály se používá označení megaplex. V České republice žádný megaplex neexistuje. V dubnu 1979 Nat Taylor spoluzaložil největší světové multikino s 18 sály – Cineplex v Torontském Eaton’s Center. Roku 1981 bylo rozšířeno na 21 sálů. V listopadu 1988 otevřela společnost Kinepolis v Bruselu multikino s 25 sály. Toto kino bývá nazýváno jako “první megaplex”. Kino s největším počtem sálů otevřela v roce 1996 společnost AMC Theatres v obchodním centru Ontario Mills. Toto kino má 30 sálů. Největším kinem na světě je megaplex společnosti Kinepolis v Madridě s 25 sály a kapacitou 9 200 sedadel. Otevřeno bylo v roce 1998. Zatímco do klasických kin přichází filmová kopie rozdělená na víc dílů a na jedno plátno se postupně promítá několika promítačkami (tedy promítač musí sledovat film zároveň s diváky a jednotlivé části kopie postupně pouštět), v multikinu jsou kopie opět slepovány do jednoho dlouhého kusu a promítač nemusí projekci sledovat. Tento rozdíl je nyní samozřejmě stírán, jelikož nastává postupná digitalizace kin i multikin a kopie jsou distribuovány na optických médiích.
Kino
Kino je místo (obvykle budova), které je určeno k hromadnému sledování filmových představení. Filmový projektor, který je umístěn vzadu v projekční kabině, promítá film na plátno, které je umístěno vpředu před hledištěm. Do hlediště se běžný divák dostane teprve po zaplacení vstupného, obvykle až po zakoupení vstupenky. Název kino je odvozen z řeckého kinēma (pohyb) a graf (záznam, z grafō = píši). Starší označení biograf pochází z řeckého bios (život, bio- = životo-). Původní název byl kinematograf (čili záznam pohybu) nebo biograf (záznam života), v hovorové řeči došlo ke zkrácení na kino (bio v období první republiky), ve slangové řeči na biák. Od výše uvedených slov je také odvozeno označení pro klasický fotografický materiál nazývaný kinofilm. Kino s více sály nazýváme multikino. Termínem letní kino označujeme specializované kino, které není provozováno v zastřešeném sále, ale pod širým nebem, v zaštřešeném prostoru se zde z praktických důvodů obvykle nachází pouze promítací přístroj a sklad filmů. Vzhledem k tomu, že prostor není možné vytápět a zatemnit, bývá takovéto kino v provozu pouze během letních měsíců a pouze v pozdních večerních hodinách. Bývá proto zřizovánou např. ve velkých rekreačních oblastech, které jsou provozně vytížené pouze v létě. Nejmenší kinosály jsou hned dva a oba se nachází v multikině Village Cinema Anděl. Mají kapacitu 24 míst. Zároveň jsou to sály, kde zaplatíte nejdražší vstupné. Největší klasické kino s celoročním provozem je Velké kino ve Zlíně, které má kapacitu 940 diváků. Největší plátno má z klasických kin pro širokoúhlý formát sál č. 5 v Palace Cinemas v Letňanech s plochou 139 m2. Větší plochu má plátno v Palace Cinemas Nový Smíchov, ale ne pokud se promítá klasicky v širokoúhlém formátu. Ještě větší je samozřejmě IMAX (600 m2), ale to není tak úplně klasické kino. Nejlepší zvuk má sál č. 11 Village Cinemas Anděl, který má jako jediný zvukovou certifikaci THX. Nejstarší na světě dosud fungující kino (hrající stále na jednom místě) je kino Pionier v polském Štětíně. Otevřeno bylo pod názvem Helios v roce 1909. Nejstarší v Česku dosud fungující kino (hrající stále na jednom místě) je kino Lucerna v Praze, které bylo rovněž otevřeno v roce 1909.
Simpsonovi
Simpsonovi (angl. The Simpsons) je americký animovaný seriál vytvořený režisérem Mattem Groeningem v produkci Jamese L. Brookse pro televizi FOX. Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným animovaným seriálem v historii americké televize, k datu 8. prosince 2009 má 21 sérií a 448 epizod. Poprvé se Simpsonovi na televizních obrazovkách objevili 19. dubna roku 1987, ovšem ne jako dvaadvacetiminutový seriál, ale jako dvouminutový skeč v Show Tracey Ullmanové, kterou tehdy vysílala americká televizní stanice Fox. Kresby skečů byly neumělé a celkem během tří sezón vzniklo 48 skečů. Poté vznikl první díl řádných dvacetiminutových epizod s názvem Vánoce u Simpsonových (angl. Simpsons Roasting on an Open Fire), seriál měl obrovský úspěch a tak byl přesunut do hlavního vysílacího času. Základní koncept Simpsonů vymyslel jejich tvůrce Matt Groening během patnácti minut, kdy seděl v čekárně u producenta Jamese L. Brookse, kterému měl dát námět na animovaný seriál. Groening původně uvažoval, aby byl seriál podle jeho komiksových stripů Life in Hell, pak ho napadl námět na Simpsonovy, jako na nefunkční rodinu. Základní rodinu Simpsonových tvoří rodiče Homer Simpson a Marge Simpsonová, děti Bart, Líza a Maggie, pes Spasitel a kočka Sněhulka II., která však nešťastně zemřela v díle Já, robot (15. série). Líza si našla novou kočku Sněhulku III., která se jí nešťastně utopila v akváriu, i čtvrtá Lízina kočka Coltrane zemřela, tentokrát vyskočila z otevřeného okna, až pátá kočka, kterou Líza pojmenovala opět Sněhulka II. – ta jí zůstala. Další příbuzenstvo jsou sestry Marge Patty a Selma Bouvierovy, Homerův otec Abe, Homerova matka Mona Simpsonová, která je na útěku před zákonem a později v 19. sérii zemře, jeho nevlastní bratr Herbert Powell a nevlastní sestra, poprvé spatřena v epizodě Obtěžoval jsem anglickou královnu (angl. The Regina Monologues), až po postavy, které se nikdy neobjevily, pouze se o nich mluvilo. Mezi takové patří Homerův bratranec Frank, z kterého se později stala Františka, pak se dal k nějaké okultní sektě, kde mu říkají „Matka Shabooboo“. Místa, ve kterých se seriál odehrává jsou různorodá, nejčastěji se děj odehrává ve fiktivním městě Springfield, bydlišti většiny hlavních postav. A jak říká sám Matt Groening: I když pocházím ze Springfieldu v Illinois, název Springfield jsem zvolil proto, že je to jedno z nejčastějších jmen měst a osad v USA.
Paintball
Paintball je sport či zábava, při které je cílem vyřadit protivníka zasažením kuličkou s barvou vystřelenou z paintballové zbraně (značkovače). Jedná se o bezkontaktní adrenalinový sport, při němž je k vyřazení protihráčů používáno zbraní, které střílejí želatinové kuličky ráže 0,68 palce (1,73 cm). Tyto kuličky jsou ze zbraně vypuzovány expandujícím stlačeným vzduchem nebo CO². Kulička je tvořena pevnou skořápkou na bázi celuloidu, který se používá při výrobě potahovaných pilulek. Uvnitř obsahuje kulička netoxické vodou rozpustné barvivo rozličných barev. Při zásahu cíle skořápka kuličky praská a v okolí zásahu je potřísněné barvivem. Tímto způsobem je zasažený (označený) hráč vyřazen ze hry a odchází mimo hřiště do předem určeného prostoru. Zbraně mohou v závislosti na typu zasahovat cíle až na 50 i 80 metrů. Standardní rychlost kuličky v momentu kdy opouští hlaveň (úsťová rychlost) je 300 fps (stopy za vteřinu). Zbraně mohou být upravovány i na rychlost vyšší. Tento sport vznikl podle jednoho příběhu mezi rančery v Austálii, kteří při počítání velkých stád dobytka k jeho značkování používali primitivních paintballových zbraní. Časem začali střílet jeden po druhém a vznikla akční adrenalinová zábava. Druhý příběh o vzniku paintballu nachází jeho pravzor v tréninku soubojů se střelnou zbraní – krátkou předovkou, která ale střílela voskové projektily. Účastníci cvičného souboje byli tehdy oblečeni do těžkých kabátců a helmy ne nepodobné těm, které se dnes používají na dnešních paintballových hřištích. Konečně třetí příběh o vzniku paintballu hovoří o předchůdcích paintballových zbraní jako o lesnických značkovačích stromů určených k poražení. Military paintball (také woodsball) – hráči sebe staví do pozice bojovníků a snaží se o co nejvěrnější napodobení vojenských operací, postupů a taktik. Značkovače hráči buďto vybírají jako napodobeniny opravdových zbraní, nebo se také snaží přizpůsobovat military vzhledu paintballové značkovače „sportovního vzhledu“. Bojuje se v rozličných prostředích – opuštěné objekty: armádní areály, výrobní haly, sklady… ale operuje se často také v přírodě, hlavně v hustých lesích a v kopcovitém terénu. Hry trvají libovolně dlouho, někdy ale jedna hra zabere i více hodin. Proto se nejčastěji hráč obléká do vojenských stejnokrojů či oblečení zásahových jednotek, při boji využívá radiokomunikačních prostředků a k orientaci venku často potřebuje mapu. Tato modifikace hry je většinou méně finančně náročná. Pokud je hra zahrnuta do jakýchsi ligových zápasů, tyto jsou organizovány samotnými hráči týmů. Pravidla her závisí tedy na hráčích – může se hrát „na barvu“ (pro vyřazení hráče se na něm nebo jeho zbrani musí nacházet barva) nebo „na zásah“ (zde je kladen důraz na smysl pro fair play, kulička totiž pro platný zásah nemusí prasknout). Sportovní paintball – hráči se distancují od vojenského pojetí hry, teamy hrají v jednotných dresech, sportovní značkovače dokážou dosahovat vysoké kadence. Sportovní modifikace paintballu se hraje na relativně malých uzavřených hřištích obehnaných jemnou síťovinou. Překážky sestávají většinou z nafukovacích elementů, které jsou na různých místech hřiště přikotveny k zemi. Těmito kroky je zaručena přehlednost a divácká atraktivita paintballu. Na překážky mohou být aplikována loga výrobců paintballových potřeb a tím vzrůstá i finanční atraktivita sportu pro výrobce/sponzory. Ve sportovním paintballu se koná spoustu turnajů a týmy jsou zahrnuty do různých lig, které často vyhlašují výrobci či distributoři paintballových produktů. Dalším rozdílem je oproti military paintballu přítomnost rozhodčích ve hře. Ve sportovním paintballu hráče vyřadí pouze barevná skvrna na zbrani nebo oblečení, nikoli zásah, při němž kulička nepraskne. Proto při hře kontrolují hráče rozhodčí.
Počítačová hra
Počítačová hra je hra provozovaná na nějakém počítači, dnes obvykle na PC či Macintosh. Video hra je hra provozovaná na herní konzoli. Jedná se o druh softwaru vydávaného na nějakém nosiči (DVD, CD, disketa,…), který se vkládá do PC přes mechaniku k tomu určenou (CD – CD-ROM mechanika). Nebo je distribuována přes internet. Počítačová hra slouží k zábavě, uvolnění a relaxaci. Moderní počítačové hry mívají vysoké hardwarové požadavky. Vyžadují pro komfortní provoz zejména ovládací zařízení, zvukovou kartu, grafický akcelerátor a jiné hardwarové komponenty. Ty nejsou nutně nezbytné k jejímu základnímu provozu. Vývoj počítačové hry bývá velmi zdlouhavý a nezřídka se stává, že trvá i několik let. Hry většinou svými moderními technologiemi a herním enginem předvádí možnosti současného hardwarového pokroku. Při hraní se doporučuje dodržovat zásady ergonomie, správné držení těla a dělání pauz mezi hraním. Každá počítačová hra se skládá z virtuálního světa nebo prostředí, do kterého může hráč pomocí komponent připojených k počítači (myš, klávesnice, joystick, joypad a další) vstoupit a nějakým způsobem ovlivňovat dění takového virtuálního prostředí, tzn. že k interakci dochází na základě zásahu hráče do spuštěného programu hry, který byl pro takový zásah vyvíjen. Obvykle se jedná o určitý úkol, který musí hráč splnit v nějakém časovém limitu, či porazit počítačový program v simulaci nějakého boje, vyhrát závodní simulaci anebo dostát úplně jiného cíle odvislého od námětu a žánru i záměru vývojářů.
Co je to vtip
Vtip, anekdota, popřípadě fór či frk je krátké vyprávění, jehož účelem je pobavit příjemce (posluchače či čtenáře). Obvykle je založen na dvojznačnosti, absurditě nebo paradoxu, je stručný a směřuje k výrazné a úderné pointě. Vtipy se šíří zejména ústním podáním, výstupy komiků, časopisy a knižními sbírkami. V poslední době je významné šíření pomocí internetu. Slovo anekdota (ανεκδοτα) v řečtině znamená „to, co nebylo zveřejněno“. Původně se tímto slovem skutečně označovaly texty z různých důvodů nezveřejněné, někdy předávané pouze v ústní podobě (například Prokopiův spis ze 6. stol n. l. s názvem Anekdota obsahoval utajované příběhy ze života císaře Justiniána). V renesanci tvořily z velké části tematický základ, z něhož vznikla novela. Nejstarší anekdoty jsou dochovány z řečí a kázání, kam byly vkládány jako exemplum (moralizující příklady). Objevovaly se i v kronikách a letácích, které většinou zábavně oživovaly, i v satirách (humanistických a osvícenských). S rozvojem tisku se stávají samozřejmou a oblíbenou součástí periodik i kalendářů. Dnes v literatuře anekdota představuje krátké, především ústně šířené vyprávění humorné příhody, zesměšňující osobu, situaci, dobu, rasu, národ, názor, skupinu, společenskou vrstvu, zvyky apod. Je jedním z mála žánrů ústní tvořivosti živých i v jednadvacátém století. Podle tématu lze vtipy dělit do mnoha skupin (např. lékařské, politické, skotské, policejní, o blondýnkách, o zvířátkách, o žárovkách, židovské, erotické a další). Podle použitých prostředků můžeme ve vtipech nacházet např. černý nebo absurdní humor. S vtipy se lze setkat v periodickém tisku, často ve zvláštních rubrikách; existují i specializované časopisy, např. Dikobraz, Trnky brnky, Vyškeřák, které vydávají vtipy slovní i kreslené. Vycházejí i knížečky, které bývají zaměřené tematicky.
Scary Movie
Scary Movie (v češtině také Děsnej biják) je americká filmová komedie. Paroduje horrorové filmy 90. let jako třeba Vřískot, Šestý smysl, Tajemství loňského léta, Obvyklí podezřelí, Matrix, Záhada Blair Witch, i horrorovou klasiku jako třeba Halloween. Film začíná scénou, kdy se dívka Drew Deckerová (Carmen Electra) chystá dívat se na film a dělá si popcorn a vtom jí zavolá tajemný muž, který se jí zeptá, jestli má ráda strašidelné filmy. Muž jí řekne, že se na ni dívá a má v plánu na ni zaútočit nožem. Drew uteče do zahrady a vrah ji pronásleduje, postupně ji svlékne do podprsenky a kalhotek. Když ji vrah bodne do ňadra, na noži mu zůstane silikonový implantát. Následně ji omylem srazí autem její otec, který je zaneprázdněn svou ženou, která mu provádí orální sex. V další scéně je hlavní hrdinka Cindy Campbellová (Anna Faris) se svým přítelem Bobbym Prinzem (Jon Abrahams) ve svém pokoji. Vtom do pokoje přijde Cindyin otec a Bobby se schová pod postel. Otec Cindy řekne, že odjíždí z města obchodovat se strýčkem Escobarem. Druhý den ráno se snaží u školy policie a novináři zjistit něco o smrti Drew Deckerové. Aby získala nějaké informace svede novinářka Gail Hailstormová retardovaného bratra Buffy Gilmoreové (Shannon Elizabeth) zvláštního strážníka Doofyho Gilmorea (Dave Sheridan). Skupina přátel (Cindy, Brenda Meeksová (Regina Hall), Greg Phillipe (Lochlyn Munro), Ray Wilkins Shawn Wayans, (Bobby a Buffy) se shromáždí u fontány a baví se o tom, jak se vražda odehrála právě rok po jejich autonehodě. Následuje flashback, ve kterém jede skupina autem, pije alkohol, a Bobby omylem srazí muže. Všichni okamžitě předpokládají, že je muž mrtvý, ale ten je pouze omráčen. Cindy chce zavolat policii, ale Greg s ostatními se rozhodnou ho hodit do moře. Muž se během přesunu do kufru auta několikrát probere, ale někdo ho vždy náhodně omráčí, aniž by si toho někdo jiný všiml. Poté, co ho hodí do moře se dohodnou, že to nikomu neřeknou. Když Cindy sedí ve školní učebně odstane vzkaz, že někdo ví, co dělala vloni o Halloweenu. Ta začne vzpomínat na svoje rande s Bobbym a hned na to dostane vzkaz: “Ne, ty huso. Myslím toho mrtvýho chlápka.” a vyděsí se. Během školní soutěžě o královnu krásy chce Buffy předvést dramatickou etudu, ale vidí, jak vrah zabíjí Grega a žádá obecenstvo o pomoc. Všichni si ale myslí, že to je její číslo, a nepomohou. Buffy nakonec vběhne do zákulisí, kde se dozví, že vyhrála, náhle zapomene na Grega a vrátí se na pódium, kde slaví svůj úspěch. Stejnou noc je vrahem napadana Cindy, ale zavolá policii a vrah uteče. Pak je nalezen se stejnou maskou a nožem Bobby a je zatčen. Cindy jde spát k Buffy domů, vrah jí tam znovu zavolá, a Bobby je díky tomu osvobozen. Druhý den se Buffy vysmívá Cindy kvůli jejímu strachu z vraha a když je ponechána o samotě, vrah ji napadne. Buffy nemá strach a paroduje cliché horrorů devadesátých let. Předstírá, že je vyděšená, utíká dokola, upadne, zlomí si nohu, prosí vraha o to, aby ji nechal, dovolí mu, aby jí usekl hlavu. I po tom stále mluví, vrah neví, co s ní má dělat, a hodí její hlavu do ztrát a nálezů. V další scéné jsou Ray a Brenda v kině na filmu Zamilovaný Shakespeare. Ray odejde na záchod, kde již poněkolikáté během filmu ukáže, že je gay, a je mu probodena hlava mužským penisem. Pak si vrah sedne v kině vedle Brendy, ta po celou dobu filmu mluví a začne i telefonovat. Když si vrah pomalu chystá nůž, aby ji zabil, někdo z obecenstva mu ho vezme a Brendu probodne. Pak ji začnou bodat všichni z publika a Brenda zemře před filmovým plátnem.Protože nechce Cindy zůstat přes noc doma sama, uspořádá party. Během party vrah zavraždí Shortyho spolubydlící. Pak zaútočí na Cindy a Bobbyho. Oba utečou a Bobby řekne, že on a Ray, který přežil “vraždu penisem”, jsou dva vrahové, kteří spolu chtějí začít nový homosexuální život v Los Angeles, ale předtím musí odstranit všechny své známé. Bobby zastřelí Shortyho, pak se s Rayem připravují na vraždu Cindy. Ale když řeknou, že napodobují reálného vraha, reálný vrah se objeví a oba je zabije. Pak Cindy a vrah předvedou souboj ve stylu Matrixu, vrah uteče. Na policejní stanici Cindy přijde na to, že vrahem byl ve skutečnosti Doofy. Následuje záběr na to, jak Doofy, zbaven svého šíleného vzhledu, skáče do auta Gail Hailstormové a společně ujíždějí. Film končí, jak šerif a Cindy vyběhnou ven a uvidí unikajícího Doofyho. Cindy začne řvát “NEEEEEEE” a srazí ji auto.
Krok za krokem
Krok za krokem je americký televizní seriál který vysílala stanice ABC od 20. září 1991 do 15. srpna 1997 a poté byl přesunut na stanici CBS, která ho vysílala od 19. září 1997 do 26. června 1998. Show, která se odehrává ve wisconsinském Port Washingtonu, je o přebudování lidského života jedním krokem poté, co se ostatní věci v jeho životě rozpadly. Frank Lambert, rozvedený majitel stavební firmy, kterému byly po rozvodu s jeho první manželkou do péče svěřeny jeho tři děti, si nečekaně vezme Carol Foster, vdovu, která má taktéž tři děti a pracuje jako kadeřnice. I když jsou oba z Port Washingtonu, setkají se až na dovolené na Jamajce. Jejich děti, jak je snad netřeba dodat, byly velmi překvapené a rozčílené, když se o tomto sňatku dozvěděli. Caroliny děti byly šestnáctiletá Dana, která byla chytrá, avšak snažila se být perfektní. Další Carolinou dcerou bylo čtrnáctiletá Karen, která se snažila stát se modelkou, ale byla velmi marnivá. Jediným Caroliným synem byl jedenáctiletý Mark, blázen do vědy a počítačů. Frankův nejstarší syn byl patnáctiletý ulejvák John Thomas (avšak všichni ho oslovovali zkráceně J. T.); Alicia (které nikdo neřekl jinak než Al), rozpustilá jedenáctiletá dívka a konečně sedmiletý Brendan, stydlivý, bezstarostný kluk. Carol si po Frankovi změnila příjmení na Lambert, avšak její děti si nechali příjmení Foster. Příběhy popisovaly typické situace v nové rodině, která se snaží sblížit. To se většinou mnohem snadněji řeklo, než vykonalo, obzvlášť v případě J.T. a Dany, kteří se nesnesli. Avšak postupně to mezi nimi začalo být o něco málo lepší. Název seriálu má dva významy. První význam má co dočinění s hlavní zápletkou seriálu, tedy dávání všech věcí znovu do pořádku po rozvodu, nebo po smrti partnera, krok za krokem.Dalším významem je, že pro každého člena rodiny je přesně půlka zbytku rodiny nevlastní. Nevlastní bratr, matka, sestra, otec, syn, dcera. (V angličtině název seriálu „Step By Step“ a označení nevlastní se řekne „step…“ ) Největší změna v seriálu přišla v roce 1995, kdy Carol otěhotněla. V posledním dílu jedné řady se jí narodila holčička Lilly a stala se jediným dítětem, které mělo v příjmení jak Lambert, tak Foster.V následující řadě byla Lilly ještě novorozeně, ovšem v té následující už jí bylo pět. Celkově se odvysílalo sedm řad a průběžně se měnilo obsazení. Frankův synovec Cody, který byl pro J.T.ho vzorem a kterého Dana nesnášela ze všech nejvíc odešel z Port Washingtonu v roce 1996, aby mohl cestovat po světě (jeho představitel Sasha Mitchell byl ze seriálu vyhozen kvůli obvinění z domácího násilí). Cody se vrátil v roce 1998 jen do jednoho dílu. V roce 1997 získala na velkém významu postava Riche Halkeho (Jason Marsden), v tomto roce ho totiž začali uvádět v titulcích. V té době se přistěhoval k rodině Lambert-Foster a stal se přítelem Dany.Al se také hodně začala zajímat o herectví. Společně se seriálem Family Matters se Krok za krokem na podzim 1997 přesunul na stanici CBS. Sledovanost,která se ke konci stále více snižovala a zapříčinila tak v červenci 1998 konec seriálu. Show nebyla nějak oficiálně zakončena, v posledním díle však Carol a Frank přemýšleli o stěhování. Nakonec ale zůstali ve svém domě. Josh Byrne (představitel Brendana Lamberta) se v show objevoval čím dál tím méně, obzvláště poté, co se narodila Lilly a poté co se seriál přesunul na CBS, zmizel ze seriálu úplně, aniž by někdo podal nějaké vysvětlení.